Jehličnaté lesy
Přirozenou vegetací střední Evropy jsou listnaté lesy
Jehličnaté lesy se zde vyskytují jenom na zvláštních stanovištích a v okrajových oblastech
Přirozené rozšíření jehličnanů ve střední Evropě není dáno jejich fyziologickými vlastnostmi, ale je výsledkem konkurenčního tlaku listnatých dřevin, zvláště druhů:
Fagus sylvatica
Quercus petraea
Quercus robur
Pokud člověk zamezí konkurenci listnáčů, rostou dobře na většině stanovišť regionu a dávají lepší produkci dřevní hmoty než na stanovištích přirozených
Stanovištní faktory upřednostňující jehličnany
kontinentální ladění klimatu
krátké vegetační období
kyselé substráty
minerálně chudé půdy
vlhké půdy, zejména se stagnující vodou
suché půdy
Porostní klima v jehličnatých lesích
Světlo se mění jen s postavením slunce na obloze
V podrostu se uplatňují letní byliny
Rovnoměrná intercepce
Opad jehlic postupný (dostatek mechů)
Jehlice těžko rozložitelné
Humus typu mor
Postupný vznik podzolového horizontu
Přirozený výskyt jehličnatých dřevin
Abies alba –
Picea abies –
Pinus silvestris –
Larix decidua –
Taxus baccata –
Juniperus communis -
