Co s sebou do terénu?

sešit
tužka
topografická mapa
letecký snímek
určovací klíč
lupa (min 10x)
sáčky na sběr cévnatých rostlin
sáčky na mechorosty a lišejníky

kompas
pásmo
GPS (Global Positioning System)
výškoměr nadmořské výšky
pedologická sondýrka
pH-metr na půdu

Fytocenologické snímkování

Snímkování je semikvantitativní metoda zaznamenávání vegetace.
- subjektivní přístup zhotovitele
- relativně standardizovaná dokumentace společenstva v krátkém čase (podle předchozí zkušenosti, typu vegetace a plochy snímku - 15–45 min.)

Výběr ploch snímků

na základ stratifikace krajiny
plocha musí být homogenní
homogenita strukturní (výška, patrovitost porostu, pokryvnost, životní formy)
homogenita floristická (floristické složení, dominanty)
homogenita ekologická (hloubka půdy, zastínění, ovlivnění vodou, disturbance)
heterogenní mozaika o velikosti zrna řádově menší než standardní velikost ploch nevadí

Doba snímkování

Nejlépe ve fenologickém optimu (někdy jsou optima dvě)
duben + červen/červenec – suché trávníky
duben/květen + červen/červenec – druhově bohaté listnaté lesy
duben/květen + od června – plevelová vegetace
od května do první seče – louky
od května – druhově chudé lesy, křoviny
od června – většina ostatních typů vegetace
od července – vodní a pobřežní vegetace, vysokohorská vegetace

Tvar a velikost snímkované plochy

minimální plocha snímku
4 m² pro vodní a nízkou bylinnou vegetaci (např. skalní)
16 m² pro většinu luk a keříčkovitou vegetaci (např. vřesoviště)
50 m² pro keřová společenstva
nejméně 200 m² pro lesy (v lese však důrazně doporučujeme větší plochu např. 400 m², což je nutné zejména u druhově chudších společenstev)

menší plochy volíme, pokud je celý porost menší než standardní velikost plochy

tvar plochy – čtverce (standard) – obdélníky (je-li to nutné v liniových porostech)

Zápis snímku

standardní metodikou (Moravec et al. 1994)
hlavička snímku
lokalizaci, případně souřadnice středu snímku a souřadný systém
charakter stanoviště, datum, číslo snímku (v terénním zápisníku a v mapě), plocha snímku (m2), střední nadmořská výšku (m), expozice (ve stupních nebo zkratkami světových stran), sklon svahu (°), pokryvnost pater E3, E2, E1, E0, (%)
četnost/pokryvnost - devítičlenná škála, Braun-Blanquetovu s rozděleným stupněm 2.

Alternativní metody záznamu vegetace

prostý soupis druhů (observace vegetace)
přesnější liniový transekt (např. o délce 30 m a šířce 1 m, jehož jednotlivé plochy měří 1×1 m a jsou od sebe vzdáleny 0,5 m)
větší náročnost (zápis jednoho transektu s 20 ploškami může trvat cca 3 hod)
výhoda např. při pravidelném monitoringu

obecně je při práci v terénu důležitá fotodokumentace