Formalizace klasifikačních postupů

Dík nepříliš přesné a nejednoznačné definici v dílčích metodických postupech a uplatňováním zamlčených předpokladů byla c.-m. klasifikace od samého počátku (Braun-Blanquet 1928) provázena kritikou narůstajícího spektra autorů. Zejména počítačové metody práce s daty (např. Bruelheide et Jandt 1997)  umožnily v nejnovější době vyšší stupeň formalizace při omezení kritérií na striktně floristický princip klasifikace (jiná kritéria jako strukturní parametry, stanovištní podmínky, areálové rozšíření druhů aj. jsou obtížně měřitelné a exaktně relativizovatelné z hlediska využití pro vegetační třídění).

Formalizované přístupy si mj. vynutil velký, za desetiletí nahromaděný objem fytocenologických snímků, které dovolují zhodnotit vegetaci rozsáhlých území (např. Rodwell et al. 1997, Mucina et al. 1997), přičemž osobní zkušenost jednotlivce již nemůže obsáhnout proměnlivost vegetace v terénu a musí  pracovat s daty získanými jinými autory (menší míra formalizace je ovšem spíše prospěšná a lépe vyhovující praktickým nárokům při klasifikaci porostů malého území, kdy lze s ohledem na konečný cíl určitý aspekt účelovou definicí mírně pod- či nadhodnotit).

Nedokonale formalizované a rychle se vyvíjející formalizované (softwarové programy typu TURBOVEG nebo JUICE) klasifikační metody jsou vhodné pro rozdílné účely (základní/aplikovaný výzkum, Chytrý  2000), vždy však je určující podmínkou kvalita, kvantita a standardizovaný způsob sběru dat, který ve svém základu zahrnuje dobrou determinaci rostlin.