• Charakteristické druhy (asociace, svazu, řádu, třídy) - druhy s optimálním výskytem v daném typu společenstev (syntaxonu).

• Diferenciální druhy (zpravidla subasociace) indikují určité edafické a mikroklimatické podmínky stanoviště anebo chorologické okolnosti. Tímto způsobem druhy diferencují mezi dvěma nebo více příbuznými typy společenstev - výsledkem je vylišení odlišné subasociace.

Někdy bývají obě skupiny dohromady označovány shrnujícím termínem "indikační druhová skupina" nebo "diagnostické druhy"

• Dominantní druhy - ty, jež vykazují největší relativní stupeň zápoje ve společenstvu nebo v jeho jednotlivých synuziích.

• Edifikátory (také nazývané ekologické dominanty) - dominantní druhy, které mají rozhodující účinek na společenstvo a na jeho prostředí.

• Lokálně převládající druhy - ty, které se stávají dominantami pouze ve specifických místních podmínkách.

• Doprovodné druhy - podle Braun-Blanqueta nemají žádnou diagnostickou hodnotu.

• Význačná druhová kombinace - charakteristické plus konstantní druhy (IV. a V. třída stálosti) u svazů a asociací, kde bylo nutno opustit charakteristické druhy (zužování asociace, povyšování ranků). [H. Ellenberg hovořil o krizi charakteristických druhů; těžkosti zvláště pro velká území].

Více o výše uvedených pojmech - zde (*pdf, 1.35 MB)

 

Syntaxonomická práce podle curyšsko-montpeliérské školy se může rozložit do 5 postupných pracovních kroků (fází):

1. analytická fáze - sběr dat (pořizování snímků)
2. syntetická fáze - tabelární zpracování
3. syntaxonomická fáze - vymezení syntaxonu a určení ranku
4. určení jména syntaxonu - nomenklatorické vymezení
5. ověření výsledků syntaxonomické práce - zpětně v terénu na konkrétních fytocenózách